Příběh Renaty a Jirky: Počkejte si na osobní setkání

v partnerském vztahu
Chtěla bych se s Vámi všemi podělit o svoji zkušenost na eDarlingu. Měla jsem jeden šestiletý vztah, který ale skončil. Byla jsem toho názoru, že si už nikoho nenajdu, a vlastně jsem v té době ani nikoho nechtěla. Po roce jsem ale změnila názor a už jsem nechtěla být nadále sama. Zkoušela jsem všechny možné i nemožné seznamky, až jsem narazila právě na tuhle.

Popsala jsem se, napsala své zájmy a ozývalo se mi mnoho zajímavých lidí, takže v podstatě bylo stále s kým si psát. Líbilo se mi, že když jsem si s někým chtěla psát já, tak jsem začínala odesláním úsměvu a čekala jsem na reakci. Pocity byly smíšené, ale na druhou stranu velice zajímavé. Říkala jsem si, že jsem na placené seznamce, kde budou pouze reální a slušní lidé. To se mi potvrdilo.

Jednoho dne jsem dostala v nabídce profil kluka, na který jsem se podívala, a následně mi od něj byl doručen úsměv. Úsměv jsem oplatila a čekala jsem na zprávu, která ale pořád a pořád nechodila; tak jsem ji odeslala já. Podle fotek mi nic neříkal, nebyl mi nějak zvlášť sympatický, a když jsme si psali, tak byl neustále takový uzavřený a hrozně stručný a chladný.

Jelikož já jsem upovídaná až moc, tak mě ty stručné odpovědi docela štvaly, ale trpěla jsem to dva měsíce, až jsme došli k myšlence osobního setkání. Navrhl to on a mně se do toho upřímě ze začátku moc nechtělo. Ale po nějaké době už mi to bylo i hloupé, protože mi v tom setkání vlastně nic nebránilo. Tak jsme se domlouvali, nevyšlo to poprvé... Domlouvali jsme se znova, nevyšlo to podruhé... Potřetí také ne, a to už byl chlapec poněkud nervózní. Nakonec jsem to domluvila tak, abychom mohli oba.

Již po první schůzce napsal, že je mu po mně smutno.

Jelikož Brno moc neznal, tak jsem navrhla setkání na jednom známém místě - na mostě u Vankovky. Čekala jsem v domluvený čas a nikdo nikde. Čekala jsem 5 minut, 15 minut... Přišel o 16 minut později, představil se, předal mi růži a šli jsme se projít večerním Brnem. Chodili jsme 2 hodiny, stále jsem měla pocit, že by mě chtěl vzít za ruku, ale nevěděl, jak to udělat. Když jsem mu oznámila, že už musím jet domů, tak byl smutný a chtěl, abych zůstala.

Opravdu jsem ale musela odejít, tak mě šel doprovodit na vlak, kde už nebyl tak zamlklý a zaražený. Objala jsem ho a dala pusu jednu, druhou, pátou... A odjela jsem domů. Jen, co se vlak rozjel, mi přisla zpráva, že je mu po mně smutno.

Podruhé jsme se viděli za týden, později už 2x týdně. Postupem času ale byla čím dál tím větší zima a my jsme už nemohli být venku. Navrhl mi, abych za ním přijela na víkend domů. Souhlasila jsem a vše bylo super. Potom už to šlo tak nějak samo a postupně jsme spolu začali plánovat budoucnost. Nyní jsme spolu 5 měsíců, jsme spokojení a šťastně zamilovaní. Ještě teď tomu nevěřím, že zrovna na seznamce si můžu zrovna já najít tak hodného, hezkého kluka. Miluji ho a vždycky budu.

Tímto bych chtěla eDarlingu poděkovat za to, že takto umožňuje lidem navazovat a hledat nové vztahy. Z mého pohledu tuto seznamku všem doporučuji. A mějte trpělivost - ne vždy to bude hned podle vašich představ. Nesuďte podle fotek, psaní nebo volání... Počkejte si opravdu na osobní setkání a poznejte se jinak, než jen virtuálně - je to opravdu nesrovnatelný rozdíl.

Ještě jednou eDarlingu mockrát děkujeme a všem ostatním přejeme hodně štěstí!
 

Renata a Jirka
 

 


Tento text byl publikován se svolením uživatelů, kteří šťastně ukončili své členství na eDarlingu v říjnu 2013.